CVVZ 2007 - Třešť

20. listopadu 2007 v 0:54 |  CVVZtky
Unaveni, ale spokojeni vrátili jsme se z Celostátní velké výměny zkušeností v Třešti. Oficiální účast byla 1 401 lidiček. Já s Fílou dorazil poměrně brzo, navečer a to naše spací třída byla zatím úplně prázdná. Ihned vyrážíme dělat prezentační nástěnku. Samozřejmě je třeba vyzkoušet služby rozjíždějící ho se bufetu u hlavního vchodu. Určitě by neuškodil kompletní ceník s nabídkou, kterého jsme se v tomto bufetu nedočkali ani do neděle. Prodávající by tak byli ušetřeni zodpovídání desítek a možná stovek dotazů.
Od osmi nás čeká první seminář a po něm tradiční zahajovací rituál. Ten se odehrával v poměrně slušné zimě, psalo o -13 stupních. Ze střechy jakési garáže bylo sehráno zajímavé scénické představení, které jsem ovšem ze začátku zcela nechápal. Ke konci představení, kdy se narodilo dítě už bylo jasné, co na samém začátku znamenala ta bílá "koule". Nesmělo pár proslovů, včetně starosty Třeště a hejtmana kraje Vysočina.
Deset minut před desátou ubíráme se do druhé budovy, že si zajdeme na něco teplého, ovšem narazili jsme na ochranku. Že je prý zákaz někoho pouštět, aby snad někdo někomu něco ve spacích třídách neukradl. Myšlenka dobrá a chvályhodná, ale poměrně nedotažená, ba přímo řekl bych nereálná. Proto, že by se ze spacích tříd museli vyhnat všechny lidi, tedy jednoduše vybílit budovu. Jenže spousta lidí zůstalo ve spacích třídách a my nesměli dovnitř. A navíc v době programů nastává zcela stejný problém. Akce je založena na důvěře a před případnými zlodějíčky takováto opatření jsou při koncepci CVVZtky stejně neúčinná.
Mne čekal od půl dvanácté první seminář o pozorování noční oblohy s dětičkami. Návštěvnost byla ovšem poloviční, než kolik bylo přihlášeno účastníků. Po půlnoci vydáváme se po loňské chabé účasti do herny deskových her, která byla ve dvou tělocvičnách. Hráli jsme hru, která žel nevím jak se jmenovala, protože název byl v tuším německém originále. Myšky se snažili ulovit čtyři druhy sýrů pod střechami domů. Střechy se odkrývali a zakrývali, sýry pod nimi se mohli posouvat a dokonce myška mohla spadnout do díry a už nehrála. Přeci jen rána se blížilo, bylo třeba jít na chvíli spát. Ovšem do cesty se nám připletla knoflíková kopaná, jak jsme říkali stolnímu fotbálku. Zásek to byl pořádný, hra a legrace také a v pět ráno s Fílou a Jirkou uléháme do spacáků. Nebo na spacák.
Sobotní snídani jsem už skoro tradičně propásl. Tu vynahradili před frontou dvě sušenky narychlo koupené v bufáči. Dopoledne věnuji nabývání nových myšlenek a poznatků, což se vcelku vydařilo. O programech samotných se rozepisuji níže. Odpoledne probíhalo vzdělávání věnované také, ovšem s vynucenou přestávkou v horizontální poloze. Také bylo třeba projíti stánky s literaturou, věcmi a pomůckami týkající se práce s dětmi a něco nového zakoupiti. CVVZtka je také o setkávání, tudíž mne i ostatní neminulo nějaké to přátelské, ale i pracovní setkání.
V sobotu večer mne čekala ještě jedna odpočinková přednáška a poté tradiční závěrečný rituál. Tedy, byla to spíše jedna dlouhá řeč (délka ještě v normě J) o několika řečnících, proběhlo rovněž předání dvou březových lístků. Na kandidaturu pořádání CVVZtky 2009 (volí se na dva roky dopředu) se jako jediná přihlásila Plzeň až na CVVZtce. Předtím to vypadalo, že za dva roky snad bude pauza. en malá odbočka: dozvěděli jsme se, že příští rok, CVVZtku chtějí pořadatelé z Dlažky v Přerově udělat o podzimních prázdninách a ještě od 18ti let. Nevím, třeba chtějí mít CVVZtku 2008 komorní. Zatím všichni, se kterými jsem se bavil, povídali, že jezdí s dětmi na podzimky a nepřijedou. To je i můj případ. A jsem rád, že některým mým praktikantům bude příští rok 18, protože se chtějí vzdělávat a letos by podle modelu Dlažky nemohli.
Velké překvapení, za které patří pořadatelům dík, byl koncert Žalman a spol. Škoda jen, že ze začátku koncertu spousta lidí neustále rušila povídáním a odcházením, až na to musel upozornit i Žalman a přišlo mi to pro CVVZtku jako smutný a ostudný bod. Poté nakonec zůstalo zdravé a početné jádro příznivců. Koncert se tak odvíjel v krásném duchu folkové muziky, snad za všech největších Žalmanových hitů. Prostě, perfektní výběr písní.
Mne žel od jedné v noci čekal můj druhý seminář. K mému překvapení přišlo poměrně dost lidí, i když ke třicítce to mělo dál. A žel proto, že když jsem skončil seminář, všichni přátelé už spali. V herně nebylo podle počtu lidí poznat, jestli je odpoledne nebo tři hodiny ráno. Každopádně se mi spát nechtělo, docela jsem se nudil a nenašel někoho, kdo by si semnou něco nového zahrál. Tak jsem šel asi ve čtyři spát.
V neděli si ještě vyřizuji nějaké organizační věci, balím a před odjezdem s Jirkou stíháme naučit se novou hru Poštovní kurýr. Ze začátku jsem jí zcela nerozuměl a i proto mne příliš nenadchla, ale nakonec se mi zalíbila a oceňuji její strategii i to, že je třeba myslet současně na několik věcí, jakými způsoby je možnost získat body.
Jak to předběžně vypadá, loučíme se s humorným i smutným nádechem současně, "ahoj v Plzni".
.......................................................................................................................
Mnou navštívené programy:
Práce s médii, hlavně s regionálním tiskem - Jiří Riki Řeháček (Bílý Riki)
Povídání profesionálního novináře "dětičkáře" s "omáčkou" kolem. Program spíše pro úplné zelenáče. I když pro mne tento obor není zcela nový, pár poznatků jsem si odnesl, ale spíše si oživil novinářská pravidla.
Cesta k dobrému člověku - Michal Bureš (Bumerang)
Probírali se tresty a odměny na táborech a v oddíle, výchovné působení, vulgární mluva u dětí a další běžné věci o táborovém a oddílovém životě. Na některé věci jsem musel myslet i po semináři, protože se přímo dotýkali některých dětí v oddíle a už mi vrtali hlavou myšlenky, jak věci praktikovat na táboře. Pro mne osobně nepřínosnější program na kterých jsem byl. Doporučuji.
"Podzim v zemi tisíce jezer a sobů" a "Za kajmany a coro-coro do orinocké delty" - Radim Ptáček (Sója)
Konala se pouze první část cestopisné přednášky, která se dost odchýlila od anotace. Pěkně připravené, s hudbou a pěknými fotografiemi. Přednášející ví o čem mluvil, po finském Laponsku cestoval již pětkrát s D-klubem Ostrava.
Tábory pro rodiče a děti aneb jak na to a proč - Jan Krátký (Plašan)
Seminář byl určen pro začátečníky, i když jsem tyto tábory ještě nedělal, příliš nových poznatků mi seminář nedal, ale něco málo jsem si stejně odnesl. Nebyl špatný, ale již předtím jsem několik seminářů na stejné téma navštívil a nikde se nedozvěděl nic převratného :).
Vyprávění z Gruzie - Šimon Keller
Zajímavé, ale byl to pouhý popis fotografií nepříliš valné kvality kompaktního typu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama