O trestání a trestu smrti

23. února 2007 v 22:31 | Zbycho |  Články
Toto je úvaha z roku 2001, kdy jsem byl požádán o napsání názoru na toto téma.

O trestání a trestu smrti

Trestání zločinců je velmi složitá záležitost, stejně jako svoboda v demokratickém státě. Na této planetě není dokonalý systém trestání zločinců, stejně jako není dokonalého státního zřízení. Proč tomu tak je?
Především proto, že na člověka hodného trestu se pohlíží z hlediska jeho provinění vůči zákonu, nařízení… Ale každý z oněch miliónů lidí na celém světě má svůj životní příběh, svoji životní filozofii, svůj vývoj. Každého člověka od mateřského lůna utváří prostředí ve kterém žije, obrazně řečeno "co dýchá". A morální vývoj člověka trvá celý život. Proto, pokud by měl být trest na člověka účinný, od drobných přestupků až po nejhorší zločiny, měly bychom se ptát - proč. Co je příčinou toho, že se člověk dopustí zločinu? Pokud např. člověk spáchá zločin z čistého zoufalství a z přesvědčení, že to byla jediná poslední možná cesta, co s tím?
Pokud by měl být v tomto případě trest účinný, měl by se spíše řešit kořen problému daného člověka a především pak tomuto "zločinci" pomoci. To neznamená, že by se takový člověk neměl potrestat, ale samotným uvržením mezi čtyři stěny se nic neřeší, v mnohém spíše problémy prohlubuje.
V případě trestu smrti se jedná o zločince - vrahy. Ale kde je ona dělící čára rozhodující o tom, kdo bude žít a kdo už se provinil na tolik že ne. Je snad měřítko počet zavražděných osob či brutalita nebo bezcitnost vraha? A ptáme se proč? Určitě. Ptáme. Je ale trest smrti trestem? Tím, že zločince usmrtíme, nemáme možnost ho potrestat! Připravíme mu jen strach ze smrti, protože touha člověka je žít.
Proto je třeba si položit i další otázku. Co je cílem trestu? Ano, už slyším to slůvko - "náprava". A co ti nenapravitelní? Vyčerpali jsme všechny možnosti abychom si už byli jisti, že dotyčný je nenapravitelný? Potom je to asi bezcita a je lepší ho zprovodit ze světa. Ale je toto trest? Není to pro zločince spíše vysvobození, neprokazujeme mu tím vlastně milost?
Tuto úvahu jsem mohl napsat díky tomu, že jsem v několika věznicích po ČR měl možnost mluvit s odsouzenými, mezi nimi i s vrahy. A tito lidé svůj trest přijali a rozhodně to mnohé z nich změnilo. V kladném. To proto, že špatnou věc, kterou v životě udělali si ponesou po celý život. Je to trpká zkušenost. Ti napravení jsou poučení.
Je poučení trestem? Je uvědomění si hrůzy zločinu trestem? Často ano, protože to, že si člověk nese provinění v mysli celý život je tím trestem nejhorším. Ale kdo to posoudí? Málo co je na tomto světě dokonalé. My lidé to ale nejsme. Proto můžeme trestat jakkoliv, můžeme dělat s druhým co chceme, ale není možné nikoho připravit o to, co sami nejsme schopni stvořit - život.

.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama