Únor 2007

O trestání a trestu smrti

23. února 2007 v 22:31 | Zbycho |  Články
Toto je úvaha z roku 2001, kdy jsem byl požádán o napsání názoru na toto téma.

O trestání a trestu smrti

Trestání zločinců je velmi složitá záležitost, stejně jako svoboda v demokratickém státě. Na této planetě není dokonalý systém trestání zločinců, stejně jako není dokonalého státního zřízení. Proč tomu tak je?
Především proto, že na člověka hodného trestu se pohlíží z hlediska jeho provinění vůči zákonu, nařízení… Ale každý z oněch miliónů lidí na celém světě má svůj životní příběh, svoji životní filozofii, svůj vývoj. Každého člověka od mateřského lůna utváří prostředí ve kterém žije, obrazně řečeno "co dýchá". A morální vývoj člověka trvá celý život. Proto, pokud by měl být trest na člověka účinný, od drobných přestupků až po nejhorší zločiny, měly bychom se ptát - proč. Co je příčinou toho, že se člověk dopustí zločinu? Pokud např. člověk spáchá zločin z čistého zoufalství a z přesvědčení, že to byla jediná poslední možná cesta, co s tím?
Pokud by měl být v tomto případě trest účinný, měl by se spíše řešit kořen problému daného člověka a především pak tomuto "zločinci" pomoci. To neznamená, že by se takový člověk neměl potrestat, ale samotným uvržením mezi čtyři stěny se nic neřeší, v mnohém spíše problémy prohlubuje.
V případě trestu smrti se jedná o zločince - vrahy. Ale kde je ona dělící čára rozhodující o tom, kdo bude žít a kdo už se provinil na tolik že ne. Je snad měřítko počet zavražděných osob či brutalita nebo bezcitnost vraha? A ptáme se proč? Určitě. Ptáme. Je ale trest smrti trestem? Tím, že zločince usmrtíme, nemáme možnost ho potrestat! Připravíme mu jen strach ze smrti, protože touha člověka je žít.
Proto je třeba si položit i další otázku. Co je cílem trestu? Ano, už slyším to slůvko - "náprava". A co ti nenapravitelní? Vyčerpali jsme všechny možnosti abychom si už byli jisti, že dotyčný je nenapravitelný? Potom je to asi bezcita a je lepší ho zprovodit ze světa. Ale je toto trest? Není to pro zločince spíše vysvobození, neprokazujeme mu tím vlastně milost?
Tuto úvahu jsem mohl napsat díky tomu, že jsem v několika věznicích po ČR měl možnost mluvit s odsouzenými, mezi nimi i s vrahy. A tito lidé svůj trest přijali a rozhodně to mnohé z nich změnilo. V kladném. To proto, že špatnou věc, kterou v životě udělali si ponesou po celý život. Je to trpká zkušenost. Ti napravení jsou poučení.
Je poučení trestem? Je uvědomění si hrůzy zločinu trestem? Často ano, protože to, že si člověk nese provinění v mysli celý život je tím trestem nejhorším. Ale kdo to posoudí? Málo co je na tomto světě dokonalé. My lidé to ale nejsme. Proto můžeme trestat jakkoliv, můžeme dělat s druhým co chceme, ale není možné nikoho připravit o to, co sami nejsme schopni stvořit - život.

.

CVVZ 2006 - Ostrava

23. února 2007 v 22:19 | Zbycho |  CVVZtky
Snad nikdy v životě jsem nepropadl takovému odjezdovému pesimizmu, jako při stíhání odjezdu vlaku v ten den, kdy se odjíždělo do Ostravy na CVVZtku. Inter City s místenkou, "to už nemohu stihnout." Nevím jak se to stalo, ale byl jsem rád, že sice splaven, ale sedím správným směrem, ve správném vlaku. Cestou se debatilo, trochu zpívalo při kytaře a trochu spalo.
Z nádraží do místa dění naše skupinka, na rozdíl od skupinek jiných, dorazila přímo, bez jediného zabloudění. Škola, kde se odehrával nocleh, častěji nespaní a programy, na mne neudělala příliš vábný dojem. Poměrně časně vydáváme se s Janou a Jirkou B. dělat nástěnku bez zdržujících zastávek v herně her deskových. To bylo evidentně tím, že v cestě žádná nebyla. Pravda byla, že na chodbách s nástěnkami to chtělo více světla, na prohlídku prezentací ve staré škole a tomu odpovídající osvětlení, navíc zřejmě se snahou šetřit elektrickou energii, to chtělo občas skoro baterku.
Letos byla nabídka programů poměrně pestrá a nabytá. Také jsem si zaškrtával o sto šest. A když viděl jsem výsledek, říkal si, že tento vzdělávací maratón nemohu vydržet. Já, který usínám po 20ti minutách nečinnosti. Takže jsem škrtal. Škrtal s tím, že se jeden půl den podívám po Ostravě, když už tam jedu. Nakonec jsem se stejně nikam nepodíval.
Na Ostravskou CVVZtku jsem se dlouho těšil a možná si ji až příliš idealizoval. Protože už mám s čím porovnávat, stejně jako další staří kořeni, nebylo to takové, jak jsme očekávali. Už úvodní rituál byl myšlenkově zajímavý, stejně tak choreograficky jako stínové divadlo, ale holky s mikrofony mladé a úroveň přednesu místy nepříliš kulturní.
Pak třeba programy. Byla evidentně smůla, že jsem vychytal pár nevychytaných. Například vůbec se nedostavil lektor, tak jsme si asi po dvaceti minutách začali seminář sami. Tento problém nenastal jednou. Jednou byl zase seminář přesunut do jiné místnosti, aniž by bylo oznámení na dveřích a to jsem přišel jen o pár minut později. Můj druhý seminář o noční obloze pro děti se přesouval do jiné třídy, protože od třídy, kde se měl konat, se nemohl najednou najít klíč. Že jsem měl v požadavku kopírování materiálů pro účastníky, bylo fajn, ale kdybych to výslovně neurgoval, nic nebylo.
Nápad s časy na jídlo nebyl špatný, problém se ale naskytl, když se do vymezeného času už díky přihlášeným programům nikdo nevešel a bylo plno. Sice se to pak řešilo na místě, ale i tak s tím byly problémy.
A ještě jedna negativní věc. Když už není objednané a zaplacené tričko v objednané velikosti, je opravdu na pováženou. Tolik té negativní kritiky z pohledu náročného účastníka.
Samozřejmě CVVZtka je a byla vždy přínosem a je na co pěkného vzpomínat. Třeba na zajímavou "bunkrovou" čajovnu a spontánní noční zpívání. Na lidovou obsluhu bufetu. Pro mne byli zajímavé
i stánky a prezentace. Fajn byl i závěrečný rituál a volba pořadatelského města za dva roky. Obzvlášť povedená byla scénka, kdy se představovali jednotliví pořadatelé CVVZtek jako turisté, čím dále do minulosti, tím dobovější turistické vybavení :-). Při volbě účastníci dostali provázky a pak jen navazovali podle toho, komu chtěli dát hlas. Výsledek byl opravdu těsný, jen o pár provázků vyhrál Přerov nad Brnem.
Že jsem se ještě nezmínil o herně? Ano, letos s účastí víc než slabota. Jednou jsme chvilku hráli Bang, což je jistě dobrá hra, ale já ji doposud nějak nevstřebal, pak jsme zkoušeli jednu znalostní, tuším že Česko se to jmenuje a pak přišlo na zkoušku Metro. Metro celkem zaujalo nejen mne a proto ho už máme zakoupené v klubovně.
Na závěr jedna z těch nejkrásnějších věcí na CVVZtce, byl rozhodně koncert Wabiho Daňka bez nemocného Dvořáčka. Pěkný koncert s vyprávěním a humorem a dojemným přáním k Wabiho narozeninám.